Hurikány Gustav a Ike udeřily na pobřeží Mexického zálivu a i severní Lousiana jim stála v cestě. Po tragickém hurikánu Catrina z roku 2005 se zde rozhodně nic nepodceňuje a všichni se pečlivě připravují na rizikové období, a to jak na pobřeží, tak i dále ve vnitrozemí. V Monroe vetšinou nehrozí extrémně silný vítr, ale o to víc je zde obava z velkého množství dešťů a následných záplav. Dalším obávaným problémem je příliv uprchlíků z jihu a s tím i zvýšená kriminalita v oblasti. Nejen místní mají velké obavy, ale i na tak poklidném a bezpečném místě jako je kampus je lepší se v noci moc nepotulovat. „Pozitivní“ dopad má hurikán na studenty, protože škola bývá často na pár dní přerušena a když je zajištěn provoz aktivity centra, tak máte i šanci se během deštivých dnů neukoušete totální nudou. Důležité je si před hurikánem natankovat auto, protože cena za gallon vzroste během krize lokálně až o půl dollaru na gallon. Je potřeba být přiraven na výpadek proudu a je výhoda mít u sebe dostatek hotovosti, protože když věci půjdou vážně špatně, tak vaše kreditka má rázem hodnotu jen toho plastu ze kterého je vyrobena. A jak vypadaly samotné hurikány? Gustav, byť na pobřeží jeho dopad nebyl tak zlý jak se čekalo, do Monroe přinesl opravdu hodně děetě a zaplavil západní část města. V jednu chvíli už jsem i v mém přízemním apartmánu začal zvedat věci do výšky z obavy před blížící se vodou. Naštěstí po čtyřech dnech vytrvalého deště se situace zklidnila a voda z odtokového potůčku, toho času spíš říčky, se zastavila asi metr a půl od mých dveří. No, s mojí neustále protékající koupelnou by voda na podlaze asi nebyla zase taková změna. Ike byl oproti Gustavu víceméně bez deště což je víc než dobře, protože voda kterou přinesl Gustav ještě neopadla. Zato větrno bylo a to dost. Místní výpadky proudu a nějaké ty popadané stromy. A opět uzavření veškerého provozu, takže se opět o slovo hlásí nuda. Když nejste přímo poškození, tak nuda je vlastně to jediné co vám otravuje život. Ještě že už byla vymyšlena tzv. HURICCANE PARTY! 

GPA je zkratka pro Grades Point Average neboli průměr prospěchu. Na českých univerzitách není až tak podstatný a nepřikládá se mu takový význam, ale v Americe se na GPA hledí. Je ukazatelem, jak dobře si stojíte, protože většina studentů končí po dokončení balalářského studia. GPA jedním z hodnotících kritérí, který vám může pomoci zejména pokud se ucházíte o práci. GPA se počítá následovně: pokud v daném předmětu skončíte s A dostanete 4 body, B má hodnotu 3 bodů, C 2 body a D 1 bod. Přičemž nezáleží jakou obtížnosti jsou třídy hodnoceny (předměty mají 4 stupně obtížnosti). Nadprůměrný student by tedy měl mít GPA vyšší než 3 body. Pokud plánujete pokračovat ve studiu na magisterské stupni, tak GPA přes 3 je téměř podmínkou. I když se za studium na univerzitách v USA platí, tak to rozhodně neznamená, že do dalšího stupně studia se dostane každý. Rozhodně GPA nedpoceňujte a také je třeba si uvědomit, že je to hodnotící ukazatel, ke kterému se tady přihlíží, má svůj význam a kvalitativně vás odliší od dalších studentů. 

V letošním roce se vrátila slavná vodně lyžařská série zavodů známá jako Mastercraft Pro Tour. Nejvíce závodů se jede ve slalomu a letos v červnu jsem se rozhodl nabrat zkušenosti a jednoho takového podniku se zúčastnit. Jelo se na uměle vytvořeném jezeře ve státě Alabama, kde se sjelo top 40 závodníků z celého světa, aby změřili síli v těchto pro slalom dokonalých podmínkách. Do finále postupovalo 12 nejlepších, které určil průměrný výsledek z dvou kvalifikačních kol. První den kvalifikace jsem byl jakožto nováček první na startu. Ve větrných podmínkách jsem předvedl solindní výkon 1,5 bóje na laně 10.75m a po prvním kole jsem figuroval na slušném 15. místě s reálnou šancí na finále. Druhý den jsem již startoval z poloviny startovního pole, ale k mému zklamání jsem pouze zopakoval výsledek z prvního kola a nakonec zůstal na 15. místě kousek od vytouženého finále. Nicméně závod jako takový mě hodně naučil a ukázal mi, že se nemusím bát závodit s nejlepšími světovými slalomáři a věřím, že na dalším závodě v srpnu se dostanu ještě o kousek dál. Tak mi držte palce. 

Někdy v půlce února jsem jel po campusu ve svém právě zakoupeném autě. Auto jsem dal pojistit i registrovat, jen na nálepku z technické kontroly jsem zapomněl. V Lousianě je to tak, že máte nálepku na čelním skle v dolním levém rohu a velkými čísly je na ní datum platnosti. Na té mé bylo napsáno 0907, což znamená, že platnost vypršela v září loňského roku. No a co se nestalo? Všímavý policista mě zastavil a vysvětlil mi, že takhle by to tedy nešlo. Já jsem se mu snažil vysvětlit, že auto mám ani ne týden a že jsem to měl v plánu udělat dnes, což byla mimochodem čistá pravda. Zkrátka, nepřesvědčil jsem ho. Napsal mi pokutu, na které ani nebylo napsáno kolik mě to bude stát a poslal mě k soudu. Na to, abych se dostavil k soudu jsem měl skoro měsíc. Dost dlouho sem to odkládal, ale nakonec jsem se rozhodl tam jít. Na místě, kde měl být soud, byly soudy hned 3, a to v rozsahu několika bloků. Američani se prostě rádi a často soudí. Našel jsem správnou kancelář a vysvětlil jsem jim jak to bylo. Bylo mi řečeno, že když donesu dopis od člověka co mi auto s prošlou nálepkou prodal, a donesu účet od technické kontroly, tak mám nějakou šanci na snížení pokuty, která mi byla mimochodem vyměřena na $215(!!!). Takže jsem se zcela dobrovolně rozhodl obstarat potřebné dokumenty. Technická kontrola v Lousianě trvá cca 10 min a udělají vám ji v každé druhé autodílně za $10. Měření emisí? Zapomeňte. Měl jsem pocit, že jediné co musí na autě fungovat jsou světla (alespoň nějaká) a brzdy. Dokumenty jsem u soudu předložil, a také jsem zdokumentoval, že vše ostatní ohledně auta je v pořádku včetně pojištění. Louisiana je stát, kde jezdí nejvíc aut bez pojištění. Nakonec měli pochopení a celou pokutu mi odpustili. Rada na závěr, datum na pokutě kdy se musíte dostavit k soudu je napsáno o dva týdny dříve, než opravdu musíte. Pokud se nedostavíte ani dva týdny po termínu, je na vás vydán „flag“, což znamená že až vás příšte z jakéhokoliv důvodu zastaví a v systému zjistí, že je na vás dán „flag“ tak vás okamžitě zatknou. Tady se pokuty prostě ingnorovat nevyplatí ! 

Midterm! Dnes se podíváme, jak vypadá polovina semestru na americké univerzitě. Oproti vysokoškolskému systému studiu u nás, kde se skládá zkouška až ve zkouškovém období, zde se musíte připravit v průběhu semestru celkem na čtyři testy. Dva se skládají do poloviny semestru tj. do „midterm“, kdy jsou známky zaznamenány do systému, a dva po něm. Je potřeba se připravit na to, že se všechny testy ze všech předmětů nahrnou víceméně do jednoho týdne, což je trochu nepříjemné, ale s podporou místní dlouho otevřené knihovny a kavárny tamtéž, nasajete tu pravou hektickou studijní atmosféru. Testy nejsou zdaleka vše co se v jednotlivých předmětech vyžaduje. V podstatě je třeba jít do předmětu připraven, ať už musíte mít přečtený určitý počet stránek nebo něco jiného, protože šance , že se bude psát test je tak 99% a vy z nich rozhodně chcete mít dobré známky, protože jsou lehké a pomůžou vám vytáhnout průměr. Anebo máte zadaný úkol, který musí být zpracovaný a odeslaný online do určité hodiny (většinou půlnoc dne předcházejícího vaší další přednášce). Rozhodně není možné profesory „obměkčit“ nebo smlouvat či vyjednávat a získat tak lepší známku. Veškeré hodnocení je dáno předem přesně specifikovanými pravidly, které vám profesor zašle na začátku semestru. Jasně se v něm říká kolika % je ten který úkol, test nebo jiný projekt hodnocen a jakou část z výsledné známky tvoří. I když vám chybí jenom jedno jediné % k lepší známce, tak nemá cenu nic zkoušet, protože stejně nic nenaděláte. Limity jsou jasně dané a podmínky jsou pro všechny stejné. Transparentní, jasné a vlastně i spravedlivé. Známky z midtermu nejsou zas až tak podstatné, jen se musíte připravit, že celá škola bude šílet. Známky se nakonec nezapočítávají do studijního průměru na konci roku, jsou spíše orientační a můžou vám hodně napovědět zda by nebylo vhodné ten či onen předmět „dropnout“ (viz. článek Attendance policy) . Tento systém se hodně podobá našemu systému středoškolskému studia u nás. Nenechte se ale zmást, je to přece jen o něco tvrdší, než to vypadá. Možná, že ze začátku si ti chytřejší mohou připadat tak trochu nevytíženě, ale postupem času a hlavně když přijde midterm, tak se najednou zjistí, že musíte napsat osmi stránkovou esej, přečíst cca 400 až 500 stran a k tomu několik úkolů, které sice nejsou těžké, ale zaberou dost času, tak už si zas tak nevytíženě nepřipadáte. Rozhodně ale nevěšte hlavu, protože konec týdne se blíží a s ním i MIDTERM PARTY, abyste mohli úspěšně zapomenout na hrůzy prožité v uplynulém týdnu! 

 „Cruise“ ..výletní plavba lodí do Mexika OK, přežili jste další semestr a chce to před tím dalším trochu relaxovat. Výborný nápad je jet na výletní plavbu lodí, na 4 dny do Mexika a zpět, a to druhou největší výletní lodí na světě „Navigator of the Seas. Cena“ All inclusiv je za cca 350$. Nalodíte se v Miami a za necelé dva dny jste v Mexiku, kde strávíte na jeden den. Nezdržujte se památkami nebo poznáváním kultury, protože na to není dost času. Tohle je jedna velká párty, jak na lodi tak posléze i v Mexiku. V přístavu můžete zkusit smlouvat s místními prodejci zaručeně pravých talismanů. Buďte neoblomní a uvidíte, že sleví a rádi. Naše skupina byla celý den v Mexiku na pláži a rozhodně jsme se nenudili. Je o vás skvěle postaráno a cokoli chcete,tak skoro není problém. Jídlem a pitím počínaje a „hena tatoo“ či letem na padáku za lodí konče. Zkrátka pro každého se něco

se najde. Pozor na slunce! Když vám kluk, který žije na Floridě řekne, že místní slunce žhne mnohem víc než doma, tak je čas se rychle shánět po solidním nejlépe voděodolném slunečním krému, zvláště pokud jste se právě rozhodli jít si zaskákat na dvě vodní trampolíny. Jenom si hlídejte čas, protože loď nečeká! Jinak na lodi je možností k zábavě taky víc než dost. Je libo horolezeckou stěnu, minigolf, kluziště(!!), kino, divadlo nebo večerní párty na lodní promenádě? Všechny kluby, bary, bazény, vířivky apod. ani nepočítejte. Můžete také navštívit nákupní centrum (duty free), fit centrum, basketbalový kurt atd. Jídla je všude co hrdlo ráčí a posádka je vstřícnost a ochota sama. Pokud budete mít štěstí a někdo z posádky vás vezme do baru pro posádku, tak to teprve uvidíte opravdový multikulturní mix, který snad nenajdete ani na Manhattanu. Zkrátka „cruise“ je skvělý nápad, jak vkročit do nového roku. Musím přiznat, že 4 dny jsou až dost, protože je to velmi silný, ale vyčerpávající zážitek. Závěrem chci všem, kteří sledují mé stránky poděkovat za přízeň a odměním se vám další článkem jak to vypadá, když se stěhujete z campusu do vlastního apartmánu.

"Attendance policy nebo-li systém docházky do školy na univerzitě v USA."

Rozdíl proti systému studia u nás doma je více než značný. Přednášky (Lectures), tak jak je známe my, jsou dost vzácné. Systém se v mnohém podobá docházce na střední školy. Všechny hodiny, na které se zapíšete jsou potom povinné a učitelé docházku pečlivě zaznamenávají. Není rozdíl v důležitosti jednotlivých předmětů nebo hodin. Ať už jdete na divadlo, na ekonomii nebo na kterýkoliv jiný předmět, vaše přítomnost nebo nepřítomnost bude vždy zaznamenána. Porušíte-li stanovená pravidla docházky mohou se Vám stát dvě velmi nepříjemné věci. Pokud překročíte počet povolených absencí před polovinou semestru, učitel vás jednoduše ze třídy odhlásí. Pokud máte zapsáno dostatek hodin v semestru, tak to tolik nevadí, ale musíte si stejnou hodinu zapsat v některém dalším semestru. Protože počet hodin v semestru je limitován a stane-li se to několikrát, znamená to prodloužení doby studia. Ta druhá horší varianta nastane pokud k tomu dojde po polovině semestru (tzv. „midterm“), kdy už není možné se z hodiny odhlásit. Učitel udělí z hodiny nula bodů a zruinuje vám akademický průměr (GPA) hůř, než kdybyste dostali F (F může znamenat něco kolem 50 bodů). Je samozřejmě možné si tu stejnou hodinu zapsat opakovaně, ale záznam vám to už nevymaže. Zastavme se ještě chvíli u systému zápisu a odhlašování z hodin. Pokud jste sportovec v univerzitním týmu, musíte mít zapsáno minimálně 12 kreditů (většinou 4 různé hodiny, výjimky tvoří 6-ti kreditové hodiny). Pro běžné studenty není minimální hranice stanovena, protože nedostávají od školy stipendium a školné si platí sami. Pokud si nepožádáte o výjimku, je 18 kreditů maximum. Může se také stát, že vám některý předmět vyloženě nejde nebo jste si nepadli do oka s vyučujícím a v polovině semestru dostanete špatnou známku, která významně sníží studijní průměr. Je ale pravda, že pokud svědomitě navštěvujete daný předmět, tak by se ve vašem záznamu nemělo objevit nic horšího než „C“ Ovšem céčko by se mělo v záznamu objevovat jen výjimečně a pokud se toto hodnocení objeví v některém lehkém předmětu, je to důvod v tomto předmětu dál nepokračovat. Co je to „DROP DAY“? A tady pozor! Nazval bych to dnem zúčtování, který přichází několik týdnů po polovině semestru nebo-li po „midterm“. To je totiž poslední možnost se z hodiny odhlásit, protože potom už nezbývá nic jiného něž předmět dochodit a přijmout třeba i špatnou známku. Proto je velmi důležité si tento termín hlídat a pečlivě zvážit, zda chci v této hodině pokračovat, zejména pokud mám zapsáno 18 hodin a mohu si dovolit jednu nepohodlnou hodinu „dropnout.“ Tady je třeba mít na paměti, že průměr známek je v USA mnohem důležitější než u nás, a to zejména tehdy, pokud se chcete přihlásit do magisterského programu. Většina lidí totiž končí školu po čtyřech letech studia s titulem který je někde na úrovni mezi českým bakalářem a magistrem. Systém studia i jeho hodnocení je prostě jiný a nedá se říct zda lepší nebo horší, je prostě jiný a nezbývá než ho přijmout a respektovat. 

 Sport je velmi dobrá příležitost, jak se dostat na Americkou univerzitu. Každá univerzita má své sportovní týmy a většinou jich není zrovna málo. Pokud je sport součástí asociace NACA tak to má pro sportovce jisté závazky, ale o to větší finanční zajištění. Pokud je sport mimo, šance na stipendium je stále, ale míst je méně a pobyt i stravu si většinou budete muset uhradit. Na druhou stranu, jakožto člen NACA se nesmíte zúčastnit žádné profesionální soutěže, brát „prize-money“ či sázet na tyto sporty. To pocítí např. golfisté., protože pro ně to představuje finanční ztráty. Já jsem členem univerzitního týmu, který pod asociace nespadá, takže naše podmínky jsou odlišné, což je dáno i specifikem našeho sportu. Tým vede manager (v mém případě managerka), která se stará o administrativní chod týmu jako jsou finance, organizování výjezdů, zajištění materiálu na provoz atd. Co se samotného tréninku týče, jsme v tom sami. Tým je tvořen velmi kvalitními závodníky z celého světa a vlastně nám nezbývá než si v tréninku pomoci navzájem. Přestože je vodní lyžování individuální sport, my jsme tým a naším cílem je vyhrát týmovou soutěž, proto rivalita při tréninku jde stranou a snažíme si navzájem co nejvíce pomáhat. Sami se trénujeme i řídíme loď či opravujeme tratě. Nemáme přesně stanovený čas tréninku. Vše je o domluvě a vzhledem k umístění areálu přímo v campusu, to také není žádný problém, protože do „docku“, tzn. do loděnice, se každý dostane do pěti minut. I fyzická příprava mimo trénink na vodě je ve vlastní režii. Každý dobře ví, co je pro dobrý trénink nezbytné a co má dělat . V případě úrazu nebo jiného problému, za Vámi stojí univerzita, která si obvykle svých sportovců váží a snaží se jim maximálně vyjít vstříc, zejména jsou-li zároveň dobrými studenty. Pokud vaše studijní výsledky pokulhávají, začne kolísat i náklonnost profesorů i managera týmu. Sportovci mají ovšem výhody i co se týká rozvrhu, mohou si zapsat předměty na další rok o něco dříve než ostatní studenti a mají tak možnost si svůj čas lépe naplánovat. Sport, nebo hudební nadání je rozhodně dobrá cesta na americkou univerzitu, ale určitě se nevyplatí spoléhat na to že: „Já umím hrát fotbal a škola známky nějak zařídí.“ Konkurence je velká a na vaše místo i v tom nejlepším týmu čekají zástupy jiných stejně dobrých a navíc bezproblémových zájemců 

Pokud jste zvládli přijímací proceduru, jste teď novým studentem americké univerzity. Co vše Vás čeká po příjezdu do campusu? Musíte projít dalším kolem papírování a uhradit školné, ubytování, jídlo atd. Pokud Vám není 21 let, nejspíš Vám nedovolí bydlet mimo campus dané univerzity a budete se muset ubytovat na některé z místních kolejích, jejichž kvalita i cena se výrazně liší. Tím jste odsouzeni ke stravování v místní menze, o které platí to stejné jako o kolejích. Musíte projít dalším kolem rozřazovacích testů z angličtiny a matematiky, aby věděli kam Vás mají zařadit. Matematický test je velmi jednoduchý a každý gymnazista by měl být schopen testem projít, ale je dobré naučit se anglická slovíčka z matematiky. Pokud neporozumíte zadání, tak je Váš neúspěch nasnadě. No a potom už je to stejné jako kdekoliv jinde. V prvních semestrech si budete asi připadat jako kdybyste byli opět na střední škole. Říká se tomu „Core studies“ a vlastně není moc šance se tomu vyhnout, a to je také důvod, proč bakalářské studium na vysoké škole v USA trvá přibližně 4 roky. Proto dobře plánujte rozvrh! Snažte se, hlavně na začátku, si brát co nejvyšší počet hodin, abyste měli tento „Core“ co nejdříve za sebou a neutráceli zbytečně peníze a čas. Pokud nejste sportovec se stipendiem, nebo člen žádného jiného univerzitního spolku, tak jste rázem zcela sami v novém světě. Je zde spousta univerzitních spolků, které sami sebe označují různými písmeny řecké abecedy. Budou Vás do nich lákat, ale než se rozhodnete, tak je dobré chvíli vyčkávat. Vstoupit, znamená podílet se na různých zájmových akcích a také přispívat do pokladny příslušného spolku. Mně osobně to připadá jako kupování si přátel, ale můžete se jistě setkat i s jiným názorem. Je to prostě jejich způsob sebeintegrace v daném prostředí. Navíc, univerzita pořádá stále nějaké společenské akce a každá má spolek mezinárodních studentů, kteří mají na život v campusu značný vliv a nováčkům se snaží usnadnit integraci do komunity. Život v campusu je poměrně pohodlný a není problém tzv. „zapadnout.“ Jen se nesmí zbytečně spěchat. Jakmile Vám bude 21, nejspíš zvolíte možnost žít v některém z přilehlých privátů a po svém. Ubytování je pohodlnější, mnohdy levnější a většinou výbava odpovídá normálnímu bytu. Potřebné vybavení většinou není těžké sehnat buď zdarma nebo za velmi rozumné ceny. Tak Vám přeji snadný život, bezproblémovou integraci a hodně zábavy právě v tom Vašem campusu. 

Tady je ukázka finálové eseje z druhosemestrálního kurzu angličtiny, ENGLISH 102. Z této eseje jsem dostal B. Forma i styl je v pořádku, jen stále pár gramatických chyb zůstává. Můj největší problém jsou členy „a“ a „the“. Dále je nutné dodržovat příslušný formát, v tomto případě MLA, který se používá zejména v obchodních a ekonomických oborech. Hlavně nikdy esej nekopírujte, hrozí za to až vyloučení. Také není dobrý nápad překládat jinou esej z češtiny. Nikdo na to nepřijde, ale forma není dobrá když jen překládáte slova, tak jako tak to musíte celé napsat znovu. Myslím, že dost z vás zjistí, že takovouto esej byste nejspíš také zvládli:

Daniel Odvarko

Professor: Danny Upshaw

ENGL 102-15 final draft

December 3 2007

Kurt Vonnegut: Harrison Bergeron

In 1961, Kurt Vonnegut published a science fiction story where equality of one person to another overcomes freedom rights. Author refers it: “THE YEAR WAS 2081, and everybody was finally equal.” Equality is secured by law. “All this equality was due to the 211th, 212th, and 213th Amendments to the Constitution.“ Constitution of the United States has twenty seven amendments today, so all those amendments were added to protect equality over freedom rights. Vonnegut shows us how laws and restrictions are made to take away our freedom. To secure that nobody has an “unfair advantage“of higher intelligence or physical strength. For example, government placed radio handicap on citizens to ban them of using advantage of their brains. Furthermore, weights bag were used to down the physically advanced. Advantages above the set average were considered abnormal and illegal.

The married couple in the story is watching television. Hazel, the wife, example of average person; however, she can think only in short bursts because the average is low. Her husband, George, was more intelligent that the average, so he was required to wear radio handicap transmitter which keeps distracting him from building his thoughts. The couple was watching television, but they can not comprehend what are they really watching and why. People are kept in a life style without any deeper thoughts or desires. Equality is strictly watched by general handicappers who can put anybody in prison if he or she tried to take off their handicaps.

The equality refers to the communism. Communists desired that the working class rules, however, they were not educated to rule a system of government in which were not educated for. The intelligence was persecuted during Communism. In the story, intelligence does not have a chance to break through because of government restrictions. George claims how bad would be to take off the weight bag just for a moment: “Two years in prison and two thousand dollars fine for every ball I took out,” said George. “I don’t call that a bargain.”

Even though George has to wear many handicaps, he seems to like the system. He does not care that his potential is limited. He refers to the time without handicaps: “we’d be right back to the dark ages again, with everybody competing against everybody else.” Capitalism was the time of competition which symbolize the dark ages. George nor Hazel wants to travel back to this time.

Harrison Bergeron is the son of the couple. He is fourteen years old, seven feet tall, and extremely intelligent. Therefore, he represents real danger for the society. He escapes from the jail where he was held because of his abnormality. He breaks into a television show and claims to be a new emperor: ““I am the Emperor!” cried Harrison. “Do you hear? I am the Emperor! Everybody must do what I say at once!” He stamped his foot and the studio shook.” Harrison is the symbol of another extreme system of ruling which results to feudalism where the strongest one is suppose to rule. Harrison rips of all of his handicaps to demonstrate his power. He also seeks support from the people, promising them titles of dukes and earls in his new empire. Harrison request draws the most beautiful and talented ballerina from TV show to join Harrison. They start their unbelievable dance, demonstrating even unreal potential. “They leaped like deer on the moon.”

In spite of Harrisons power and intelligence, he underestimates his opponent, handicapper general Diana Moor Glampers.

It was then that Diana Moon Glampers, the Handicapper General, came into the studio with a double-barreled ten-gauge shotgun. She fired twice, and the Emperor and the Empress were dead before they hit the floor. Diana Moon Glampers loaded the gun again. She aimed it at the musicians and told them they had ten seconds to get their handicaps back on.

Revolution is over. She comes out of nowhere. She shoots down Harrison without any warning and with easiness like antic god Athena hunts the deer in many paintings.

Diana Moon Glampers represents the ruling class. Author does not say whether she is the real ruler or there is someone on the top. This present the reader with an interesting question - Does she or any other ruler wear any handicaps? It is hard to say, but it would be difficult to rule society with a blasting thing in your ear. All the handicaps could be used just for easier control of the people.

On the other hand, Harrison is shot by shotgun in the year 2081. One would expect society to invent more sophisticated guns by that time. Shotgun can be sense of a lack of improvement and an attempt of keeping society on a lower level.

Intelligence is blocked, so improvement in many way stops. Rulers locked people’s minds, so they just live their lives in ignorance. It seems to work perfectly. Parents watch their son murdered on television, and they do not care because of their government devices that control them.

This story also shows the influence of television. People U.S spend lot of time entertaining themselves with media. Harrison goes to the television studio to spread his idea about how emperor should rule society. He uses the media to spread his ideas through the nation.

Story is quite easy to read and understand. It is tragic, sarcastic, and funny. Some of the critics claim it as a dystopia and the others as a pure science fiction. In my opinion, it is little bit of both. The story has a really strange atmosphere. You can feel it from dialogs of Harrison’s parents. The story is an extreme look at equality in society. It was an inspiration for few television adaptations and also for a song. I had a great time reading the story, and I would strongly recommend reading it.

Work Cited

Vonnegut, Kurt. Harrison Bergeron.1961, December 3 2007: http://instruct.westvalley.edu/lafave/hb.html